Dnešné deti vyrastajú vo svete technológií - a škola už dávno nie je výnimkou. Počítač je dnes pre žiaka nevyhnutnou súčasťou výbavy, rovnako ako školská taška či peračník. Rodičia školopovinných detí kupujú počítač alebo notebook hlavne kvôli škole, poprípade aj občasnej počítačovej hre. Článkov a štúdií o tom, jak děti a adolescenti neustále jen bez užitku koukají do počítačů a telefonů, je ve veřejném prostoru spousta. Odborníci z Ústavu pedagogických věd Filozofické fakulty Masarykovy univerzity ale nyní představili studii, podle níž je to až příliš krátkozraký odsudek.
Raný kontakt s technológiami a digitálna gramotnosť
Čím dříve děti s používáním informačních technologií začnou, tím lépe pak v patnácti letech hodnotí svoji schopnost ovládat počítače a také technologie více zapojují do svého života. Pro děti, které začnou používat počítač či obecně technologie v raném věku, se technologie stanou přirozenější součástí života. Vědci z Masarykovy univerzity rovněž zjistili, že pro rozvoj digitálních kompetencí je důležitější domácí prostředí a využívání technologií ve volném čase než v prostředí školy. "Nejsme schopni říct, že by pro rozvoj digitálních kompetencí byl lepší například tablet oproti chytrému telefonu.
Tím však nechceme říct, že by role technologií ve škole měla být opomíjena. Ostatně výzkumy ukazují, že škola může v tomto kontextu sehrávat zcela zásadní roli například u žáků z rodin s nízkým socioekonomickým statusem či jinak sociálně znevýhodněných. Jde podle něj hlavně o to, jakým způsobem jsou technologie ve škole využívány. Pokud se například ve škole učí napsat text ve Wordu či čísla do excelové tabulky, může to být pro život užitečná znalost, ale nemusí to žáka příliš motivovat k rozvíjení svých digitálních kompetencí ve srovnání se situací, kdy je zaujme nějaká počítačová hra. A to už nemluvíme o tom, že při hraní některých her se rozvíjí i jiné kompetence, například jazykové, konkrétně třeba angličtina.
Význam experimentovania a domáceho prostredia
Vědci rovněž zdůrazňují, jak důležitá je kromě vhodné hry i volnost v experimentování. V domácím prostředí totiž děti mohou mít prostor samy se rozhodovat, jak technologie využívat, zkoušet si různé věci, postupovat metodou pokusu a omylu. Naopak ve škole je obvykle využívání technologií ve výuce řízeno, případně může souviset i s hodnocením, což může omezovat učení se novým či kreativním způsobům, jak technologie využívat.
Často se stává, že dospělí se učí používat technologie od svých dětí. Podobný může být vztah i mezi prarodiči a vnoučaty. Takové mezigenerační učení může pomoci stmelit rodinu. Čili v důsledku jde o další pozitivní efekt hraní her - syn či vnuk je sice pár hodin denně zavřený v pokojíčku u počítače nebo mobilu, ale díky tomu může načerpat znalosti pro maminku či babičku, jak na moderní technologie.
Závislosť od hier spojená s agresiou u detí | 10 News First
Kognitívne prínosy počítačových hier
Napriek tradičnému presvedčeniu, že hra je iba návykovým zdrojom zábavy a rozptýlenia, nedávny výskum dokázal, že počítačové hry pomáhajú rozvíjať kognitívne schopnosti u detí. Stimulujú mozog, a teda zlepšujú jeho výkonnosť. Mezi hlavní přínosy akčních her patří:
- Zlepšujú koordináciu a podporuje spoluprácu zmyslov. Podporuje vizuálny, zvukový a fyzický pohyb.
- Zvyšujú zručnosti pri riešení problémov. Hry sa hrajú podľa presných pravidiel, ktoré sa nedajú obísť. Kroky musí realizovať hráč promptne, a od jeho krokov závisia nasledovné kroky súpera.
- Zlepšujú pamäť a porozumenie najmä anglickým textom, keďže mnoho hier je v angličtine.
- Zlepšujú pozornosť a koncentráciu. V akčných hrách sa musí dieťa sústrediť na riziká a príležitosti.
- Sú veľkým zdrojom učenia. Pre malé deti sú vhodné rôzne maľovanky, ktoré napomáhajú koordinácii oka a ruky.
- Hráči videohier dokážu výzvy spracovať rýchlejšie ako ostatní aj v reálnom živote.
- Zvyšujú schopnosti multitaskingu.
- Zvyšujú sociálne zručnosti, lebo v mnohých hrách sa musia tímoví hráči dohodnúť na spoločnom postupe.
Riziká a otázka agresivity
Čo v skutočnosti stojí za agresiou detí? Dlhodobo sa špekuluje, že vplyvom rozvoja filmového priemyslu sa akčné filmy podpísali na náraste agresivity u mladých ľudí. Podľa APA psychológ Albert Bandura od 70. rokoch skúmal 15 rokov vplyv násilia v médiách na deti. Zistil, že znižuje u detí citlivosť na bolesť a utrpenie druhých. Deti sa možno viac boja sveta okolo seba. Pravdepodobnosť, že sa deti budú správať agresívne alebo škodlivo k iným, bola vyššia v závislosti od času sledovania násilia v televízii.
Nové rozmery mediálneho násilia priniesli však počítačové hry. Dieťa sa stalo nielen sledovateľom, ale aj aktívnym účastníkom. Dieťa sa pod častým hraním agresívnych hier môže správať viac agresívne, ak je nervózne. Významný vplyv na agresiu detí okrem videohier má však aj duševné zdravie a vzor rodičov. Nebezpečné hry na vývoj dieťaťa sú najmä tie, ktoré obsahujú zabíjanie ľudí alebo zvierat, propagujú pitie alkoholu a užívanie drog, neslušné slová a obscénne gestá a nerešpektovanie autorít ako učiteľ či policajt.
Nastavenie pravidiel a prevencia závislosti
Digitálna rovnováha nie je o zakazovaní, ale o vytváraní zdravých návykov, ktoré deti pripravia na zodpovedný život v modernej spoločnosti. Jedným z významných problémov hrania počítačových akčných hier je optimálna kontrola množstva času pre hru. Rodič sa stáva často verejný rodinný nepriateľ vypínajúci WIFI. Dohodnite si čas, ktorý môže denne stráviť na počítači inak ako plnením domácich úloh. Povedzte dieťaťu, ak neobmedzí čas hraním hier, hrozí mu, že:
- Zostane menej času na socializáciu s priateľmi a rodinou.
- Stratí reálnych priateľov.
- Zhoršia sa mu výsledky v škole.
- Hrozí mu bolesť chrbta v dôsledku nesprávneho sedenia a málo pohybu.
- Zhorší sa kvalita spánku, a tým pádom aj výkonnosť.
- Môže byť viac nervózne na vás a súrodencov.
Odborníci zabývající se sociálně patologickými jevy, kam patří také závislost na hraní, vycházejí ze 6 kritérií, které pomáhají zorientovat se v tom, co závislost je a co není. Abychom tedy mohli mluvit o závislosti, je třeba aby dítě za poslední rok vykazovalo alespoň 3 ze 6 kritérií: craving (bažení), potíže v kontrole užívání, somatický odvykací stav, nárust tolerance, zanedbání jiných zájmů a pokračování v užívání i přes negativní následky.
Ako znížiť riziká a podporiť zdravý vzťah k technológiám
Rodičia môžu svojim deťom pomôcť, aby si tieto videohry náležite užívali a vyhnúť sa problémom. Deti v škôlke by ešte nemali vôbec hrať počítačové akčné hry. Vhodnejšie sú len edukačné na podporu zručností. Ak chcete sa k svojmu dieťaťu priblížiť, zahrajte si s nim danú hru a porozprávajte sa o nej. Stanovte jasné pravidlá, koľko času môže dieťa stráviť na počítači. Upozornite ho na riziká online komunikácie s cudzími ľuďmi. Pamätajte, že ste vzorom pre svoje deti vrátane toho, aké videohry hráte a ako dlho ich hráte.
Počítačové hry by deti mali hrať až po dokončení domácich úloh a domácich prác. Vyplňte im voľný čas, a navrhnite spoločnú aktivitu ako Človeče nehnevaj sa, či prechádzka. Ak sa dieťa nebude nudiť, možno nezapne počítač. Určit přesnou hranici času stráveného na počítači, který je pro dítě ještě vhodný, není zcela jednoznačné. Čas u hry může být pro dítě velmi produktivní a hlavně mnohem aktivnější, než třeba pasivní sezení ve škole. Obecně je vhodné, aby se rodiče orientovali v tom, kterým aktivitám se dítě na počítači věnuje. Pokud je to možné, tak by měl být na takovém místě v bytě, odkud je na jeho monitor dobře vidět.
Citlivě přistupujte k využívání počítače jako odměny a trestu. Tímto přístupem budete v podstatě poukazovat na to, jak moc je počítač vlastně důležitý. Pokud se náš potomek zajímá zejména o počítačové hry, tak i ty můžeme volit jako vhodný dar, pokud bude konkrétní hra samozřejmě přiměřená věku dítěte a nebude jinak škodlivá.
Psychologické aspekty detského hrania
Zaměření se na samotný čas a fixování se na striktní pravidla není cestou, která by minimalizovala rizika vyplývající z hraní videoher. Jednou ze zmíněných proměnných jsou osobnostní charakteristiky. Marie Funke, vedoucí psychologické a psychiatrické kliniky AdiCare, například uvádí, že rizikovým hráčem je mladistvý, který má sklony k úzkostem a má problémy se sebepřijetím. To však nemusí být na první pohled patrné, protože adolescenti tyto pocity často překrývají sebevědomým vystupováním nebo dokonce agresivitou.
Zdá se, že důležitějšími proměnnými jsou v herní závislosti některé psychologické, behaviorální a sociální problémy. Více rizikoví hráči vykazují většinou nižší úroveň sebekontroly a nezdravé strategie, jak se vyrovnávají s problémy, jako například vyhýbání se řešení problému, distrakce či dokonce opakované hraní her s motivem úniku z nepříjemné reality. Pokud bychom měli srovnat extroverta a introverta, potom oba mají na začátku stejnou touhu si hry zahrát - všechny děti mají touhu objevovat a zkoušet nové věci. U introverta však v druhé fázi nastane pocit bezpečí. Ve hře se cítí dobře, podaří se mu plnit úkoly, vyhne se tam mnohdy nepříjemnému kontaktu, konfrontaci, či nutnosti něco s někým řešit. Reálné mezilidské vztahy však samozřejmě žádné hry nahradit nemohou.
Smysluplnost a budúcnosť digitálnej generácie
Obecně se odborníci shodují, že spíš než na množství času, které dítě stráví před monitorem, by se rodiče měli zaměřit na jeho smysluplnost. To zdůrazňuje například Jakub Staněk: Samozřejmě je ideální, aby dítě ve svém vývoji mělo různé druhy aktivit, jako sport, umělecká tvorba, hraní her a tak dále. Ale spíše než na omezování času bych se nejprve zaměřil na smysluplnost času u monitoru. Primárním cílem by tedy mělo být řešit smysluplnost času u digitálních technologií.
Cílem by ale mělo být vést děti k tomu, aby pravidla nejen dodržovaly, ale aby jim také rozuměly. Když jsou starší, je potřeba, aby měly pocit, že se na jejich tvorbě mohou podílet, že nastavováním pravidel je rodiče nechtějí omezovat, ale naopak chránit. Finálním cílem rodiče by mělo být to, aby dítěti pomohl naučit se, proč jsou pravidla důležitá, a aby bylo schopné si je nastavit samo.
Počítačové technologie jsou novodobým fenoménem. Virtuální svět je vlastně jakousi další dimenzí našeho žití, kde se můžeme realizovat, profesně uplatňovat, vydělávat peníze, učit se, seznamovat, trávit volný čas. Jistě byste vymysleli i další benefity. A vlastně by bylo škoda o tyto výhody přijít tím, že se od počítačového světa úplně odřízneme. Nehledě na to, že jsou na nás kladeny požadavky ze školy. Při hledání správné míry a nastavení si hranic bychom si měli zvážit právě ty přínosy a potřeby, které naplňovat prostě musíme a na druhé straně ale vidět i rizika. Pokud dítě tráví nadmíru času sezením u počítače vystavuje se rizikům sedavého způsobu života jako jsou obezita, bolesti v oblasti páteře, bolesti hlavy, nemoci očí atd. Dítě si také často zafixuje nepravidelnost v jídle, bude mít málo spánku, často dojde ke zhoršení školního prospěchu a sníží se schopnost soustředění na práci. Práce s počítačem a hraní počítačových her může být přínosem v momentě, kdy aktivně trávíte čas se svými dětmi, prohlubujete si díky hraní vzájemný vztah.
Takže nic není černobílé, důležité je správně vyhodnotit přínosy a negativa. Hranice zprvu nastavujte Vy. Postupně ale s vyšším věkem rozhodně veďte děti k tomu, aby se na plánování svého času podílely a následně převzaly odpovědnost samy. Podpoříte je v rozvoji samostatnosti a zodpovednosti samy za sebe. Na hranicích je vždy dobré se s dětmi domluvit, vysvětlit jim problematiku závislostí. Děti s Vámi budou spolupracovat, budou-li rozumět důvodům, proč to po nich chcete. Povídejte si s nimi, jaké problémy přílišné hraní přináší. Život není o dokonalosti, ale o tom mít určité oblasti vyvážené. V tomto případě mluvme o čase věnovanému hraní, škole, volnočasovým aktivitám a spánku. Niektoré děti nevědí, jak trávit svůj volný čas. Ukažte jim, jakými jinými způsoby se dá trávit. Jaké aktivity a radosti život přináší krom hraní? Vemte je ven, na kolo, na procházku. Zároveň se zamyslete nad tím, kolik času trávíte vy sami na telefonu, tabletu nebo počítači. Děti napodobují své rodiče. Jsou pro ně vzorem jejich chování a jednání. Ani počítačové hry přeci nejsou černobílé. Prohloubíte vzájemný vztah. Důvěra, vztah a vzory totiž vychovávají. Někdy se i v počítačových hrách dá najít velký pedagogický potenciál. A co je výhodou, když budete hrát také? Můžete jim pomoct rozlišit fikci od reality. Vysvětlit jim, co je reálný svět a co už ne.
Vaše dítě je uzavřené a Vy cítíte, že je v jeho reálném životě něco špatně. Doporučuji si s dítětem otevřeně promluvit. Najděte nějakou vhodnou chvíli, kdy je dítě odpočaté a v dobrém rozpolození a ptejte se. A co když se dítě nechce rozpovídat? Nedokáže se Vám svěřit… Pak je zapotřebí obnovit důvěru a prohloubit vztah, aby se Vám dítě dokázalo svěřit. Začněte třeba tím, že namísto kritiky hraní si s dítětem podle výše uvedeného kroku zahrajete! Zajímejte se o hru, o kamarády, které díky hře získává. Nic není špatně, jen se zajímejte. Zároveň uznejte, pokud cítíte, že jste něco dělali špatně. A co když je příčinou prostě jen nuda? Co když dítě nenachází naplnění svých základních potřeb v reálném světě? Pak může unikat od reality do virtuálního světa, kde může zažívat úspěch nebo naplnění. Tak nabídněte dětem něco reálného, kde může uspět. Zajistěte dítěti i mimoškolní volnočasové aktivity, kroužky a zájmové skupiny, kde bude se svými vrstevníky. Nabídněte mu fyzickou aktivitu, během které bude trávit aktivní čas s ním. Zároveň je třeba posilovat zdravé sebevědomí dítěte. Proč je tomu tak? Protože právě dítě, které si bude věřit, nebude náchylné k tomu, aby podlehlo různým internetovým výzvám, nebo aby potřebovalo falešné kamarády. V případě, že si nebude vědět rady a čas na počítači překročí pro Vás únosnou mez, obraťte se na odborníky. Další odborníky najdete v Pedagogicko-psychologických poradnách. V každém kraji je několik poboček.
tags: #dieta #sa #hra #na #pocitaci